Kateřina Škrabalová
Narozena 3. dubna 1977 v Olomouci. V letech 1992 – 1996 studovala Střední uměleckoprůmyslovou školu (SUPŠ) v Praze 3, obor – užitá malba. Od roku 2001 spolupracuje s brněnským nakladatelstvím Jana Šabaty DOPLNĚK, edice Současná evropská próza. Tato spolupráce nasměrovala další vývoj autorčiny tvorby, po období hledání a pokusů přichází jasná vize - „několika tahy říci vše“, což je důležitou součástí grafické úpravy knih, kdy je nutné příběh a atmosféru z obsahu vyjádřit celkovou úpravou obálky. Na stejném konceptu je založen i cyklus akvarelů- pocit z básně vyjádřený malbou. Autorka pracuje technikou alla prima, maluje převážně akvarelem a pastelem.
Hana Voříšková
Narodila se 5. května 1964 v Litomyšli, dětství prožila na Horkách a v Chocni. V letech 1986 - 1992 studovala při zaměstnání pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor čeština - výtvarná výchova. Od roku 1987 je učitelkou výtvarného oboru Základní umělecké školy v Chocni. Zpočátku zde učila i obor literárně dramatický. V letech 1988 - 1990 studovala lidovou konzervatoř Východočeského kraje pro vedoucí dětských divadelních a loutkářských souborů. Začala jezdit na divadelní přehlídky a navštěvovat různé dílny. Tak se přiblížila k divadlu. Po deseti letech pedagogického působení v literárně dramatickém oboru si konečně všimla, že ze všech jejích žáků si nejraději hraje právě ona. Opustila roli divadelní učitelky a začala sama hrát. Vytvořila několik komorních výtvarných a loutkových představení, ta nejmenší jsou určená jen pro jednoho diváka. Věnuje se především papírovému divadlu. Hraje sama, ale spolupracuje s hudebníky, vytváří divadelní klipy k písničkám. Začínala s reprodukovanou hudbou, později si oblíbila živé muzikanty (DVA - Bára a Honza Kratochvílovi, Karel Šefrna, MUZIGA - Helena a Jiří Vedralovi, Matěj Pospíšil). S vysokomýtskou kapelou MUZIGA hraje představení „V širém poli hruška“ a „Pohyblivé obrázky“ K výtvarné tvorbě se přiblížila prostřednictvím dopisů. Psala je ráda a často. A když něco nedokázala sdělit slovy, pomohla si obrázkem. Tam se zřejmě začali poprvé objevovat panáčkové - hlavní hrdinové jejích obrazů a knížek. Jednoduché kresby panáčků v různých pozicích a gestech dokázaly zpřítomnit různé situace a vztahy mnohem stručněji a výstižněji než psaný text. Rozfázované situace - minipříběhy začala kreslit do komiksů a šila z nich knížky. V letech 2010 - 2011 kreslila komiksy do časopisu Svět a divadlo. Z jednoho výtvarného kursu si přivezla domů čtyři plátna napnutá do rámů a našepsovaná. Po několika letech na ně zkusila malovat. První obraz pojmenovala „Panáčkové“. S malbou nastal nový úkol - jak vyřešit prázdnou plochu kolem postav panáčků. Musela si položit otázku, co je kolem nich? Většinu času věnuje při malbě právě tomu okolnímu prostoru. Takže někdy sama neví, co maluje především, jestli panáčky, nebo prostor, v němž se ocitají. Má ráda jednoduchá jídla, čisté obzory, volný prostor, stručná sdělení a básně haiku. Občas sama napíše báseň. Její nejnovější představení „Pohyblivé obrázky“ jeden divák pojmenoval jako „scénické haiku“. Kéž by tomu tak bylo...
