Malíř Jan Rusňák vyrostl na jižní Moravě. Jako chlapec chodil do polí a kreslil přírodu a lidi při práci. Mladá léta prožil v Praze, kde studoval u portrétního mistra Vratislava Nechleby, jemuž dělal po druhé světové válce na Akademii výtvarných umění asistenta. Zde se zdokonalil ve figurální tvorbě.

V poválečném období hledal klid ke své práci a přestěhoval se se svou ženou do Krkonoš. Tam vznikla celá řada velkých figurálních kompozic s motivy horníků, které ztvárňuje při práci i v době jejich odpočinku.

Léta 1951 až 1963, kdy žil v Chocni, byla samostatnou kapitolou jeho umělecké činnosti. Choceňské prostředí přineslo i určitý zvrat v jeho tvorbě - obrací se k přírodě, ale krajinu tohoto regionu vidí jako málo romantickou, proto ji oživuje pohybem a prací. V tomto období se stává malířem vesnice.

Navazuje spolupráci s vysokomýtskými umělci a roku 1957, kdy je ve městě otevřena okresní galerie, vystavuje zde jako první spolu s Janem Juškou. Do Vysokého Mýta se pak se svými obrazy vrací ještě v letech 1961 a 1984. (ida)