Jedinečnou sbírku nashromáždil během tří desetiletí Igor Kitzberger z Rožnova pod Radhoštěm, který svým nadšením pro Kocianovu tvorbu a vytrvalou prací zachránil rozsáhlé umělcovo dílo pro další generace. „Za Kociánova života byla do bronzu odlita pouze jedna socha, ostatní zůstaly pouze v sádře nebo v hlíně, což je velmi křehký materiál a dříve či později by byly sochy nenávratně zničeny. Postupně jsem se souhlasem Kociánovy rodiny začal odlévat plastiky do bronzu, v současnosti jich je 133. Rád bych soubor rozšířil na 150,“ uvedl sochař Kitzberger.
Quido Kocián se narodil roku 1874 v Ústí nad Orlicí v rodině soukeníka jako šesté dítě. V Ústí vychodil obecnou i měšťanskou školu a na doporučení svého učitele odešel roku 1889 studovat na Sochařsko-kamenickou školu do Hořic v Podkrkonoší. Po jejím absolvování pokračoval na Umělecko-průmyslové škole v Praze v ateliéru Celdy Kloučka, posléze přestoupil k Josefu Václavu Myslbekovi, s nímž pak také přešel na Akademii výtvarných umění.
Zde záhy roku 1898 získává výroční cenu Akademie za sochu Šárky. Ta se stává důvodem rozkolu mezi ním a Myslbekem, jehož pohorší novinové články, v nichž se píše, že žák předčil svého mistra. O rok později končí Kocián akademii a zřizuje si v Praze ateliér. K usmíření s Myslbekem dochází v roce 1902, kdy Kocián vyhrává prestižní Klárovu a Římskou cenu. Komise, jíž předsedá Myslbek, jednoznačně označila za vítěze Kociánova Mrtvého Ábela (za autorova života v bronzu realizovaná plastika, původně určená pro Národní galerii, je umístěna v Hořicích před sochařskou školou a druhou nechala před několika lety odlít a instalovat ve městě orlickoústecká radnice).
Umělec odjíždí na studijní cestu do Itálie a později do Francie. V Paříži se seznamuje se světově uznávanými sochaři Augustem Rodinem a E. A. Bourdellem, což má velký vliv na jeho další tvorbu.
V roce 1906 přijímá Kocián místo profesora na hořické škole. Působí zde až do roku 1928, kdy umírá na mrtvici.
Quido Kocián patří k nejlepším sochařům první poloviny 20. století, jeho dílo je však nespravedlivě opomíjeno. Vystavené plastiky dokazují, že bravurně ovládal řemeslo a dokázal dát hmotě duši.
