Josef Pilař (*1919 Hořice v Podkrkonoší, † 1996 Vysoké Mýto) pocházel ze skromných poměrů, jeho otec byl tkadlec. Už jako dítě rád maloval, ale na výtvarná studia nebyly peníze. Byl ještě velmi mladý, když mu záhy po sobě zemřeli oba rodiče, dospívání pak prožil na Podkarpatské Rusi u své tety. Tam poznal, co je bída.

Vyučil se lakýrníkem, ovládal písmomalířství a uměl si poradit s reklamní plochou, to byla dobrá kvalifikace, aby se stal výtvarníkem dekorací ve Východočeském divadle Pardubice. Pracoval tam od roku 1952 až do odchodu do důchodu v roce 1987. Za pětatřicet let vytvořil kulisy ke stovkám inscenací, muzikálů i pohádek. „Vzpomínám, jak na dvoře divadla maloval obří bankovku, asi 22 x 8 metrů, která pak visela na jevišti za zády herců,“ říká Jindřich Šmégr, Pilařův dobrý přítel, který po něm převzal vedení výtvarného klubu. „Kromě malování musel ovládat i další umělecká řemesla – modelování, řezbařinu, sochařinu… Byl velmi šikovný a pracovitý,“ dodává.

Společně s dalšími malíři vyráželi do plenéru, kde je Pilař učil pracovat s pastelem. V tom byl mistr. „Inspiroval nás, ale nikdy neopravoval,“ vzpomíná Šmégr.

Josef Pilař miloval přírodu, kromě malování se věnoval také pěstování skalniček a rybaření. Žádný rybářský ples se tehdy neobešel bez dekorací, které navrhoval. Rád také cestoval, znal Krkonoše, Šumavu, Orlické hory… S sebou vždy vozil malířské nádobíčko a domů přivážel často nějakou novou divoce rostoucí sazeničku, aby ji přidal na svoji skalku.

Na výstavě nazvané Krajinou Josefa Pilaře uvidíte pět desítek olejů a pastelů, z nichž na vás dýchne čerstvý závan nadcházejícího jara.

Iveta Danko, kurátorka Městské galerie