Jaroslav Grus (1891 – 1983) je rodákem z Pardubic. Po studiích na tamní reálce se hlásil do dvouleté přípravky na Akademii výtvarných umění. Pak pokračoval ve studiích ve figurální speciálce Hanuše Schwaigera. Roku 1914, ve třiadvaceti letech, nastoupil vojenskou službu v Pule, prošel haličskou a italskou frontou.

Přestože Jaroslav Grus náleží ke generaci, kterou v mládí, uprostřed studií, zastihla první světová válka, dokázal si najít svoji vlastní uměleckou cestu. Plně využil možností, které poskytovalo období první republiky. Byl přijat za člena spolku Mánes, což umožnilo začínajícímu umělci spoustu zajímavých kontaktů a uměleckých podnětů. Zároveň podnikl cesty do Německa, Francie, Itálie, Španělska.

Jaroslav Grus zůstával z počátku u tradičního zobrazení krajiny. Poté během 30. let nalézal svůj osobitý styl, který jej v podstatě provázel celý život. V základu vycházel z energického dotyku štětce, kdy vše viděné zjednodušil v barevné skvrny. Pracoval energickými tahy. Zároveň se však každá kompozice výrazně opírala o perfektní kresebný základ.

Grus náležel po válce k úspěšným oficiálním autorům. Dalo by se říci, že měl v podstatě to štěstí, že se zvláště v padesátých letech shodl se svojí dobou. Když se podíváme na díla, která vznikla před druhou světovou válkou, a na obrazy pozdější, zjistíme, že nezměnil své výtvarné přesvědčení. Naopak –  naplňoval tehdejší představy o výtvarném umění. Navíc krajinomalba byla ideálním polem. Nedostal se do ideového střetu a jeho díla měla vždy vynikající výtvarnou úroveň.

Ačkoliv žil od dob studií v Praze, často zajížděl do východních Čech. Proto na výstavě uvidíte motivy nejen z Pardubicka, ale také Chrudimi a Luže. Velmi rád měl i Vysoké Mýto, kde se léčil se zraněním z první světové války. Iveta Danko