Oproti podivným performancím, záhadným instalacím a sprostým provokacím, které se vydávají za soudobé umění, se podle něj jedná o tvorbu, jež povznáší i burcuje, nutí k úsměvu, uznání nebo k slzám. „Chtěl bych, aby umění i nadále obohacovalo oním zvládnutým zápasem umělce s múzou, který mi pak nabídne výsledek – ať už konkrétní nebo abstraktní – jenž rozšíří emoce, potěší duši a vyvolá radost nad naším společným lidstvím,“ řekl Klíma.
Hostům v krátkosti přiblížil díla jednotlivých autorů. Josef Bartoň vystavuje tradičně krajinu svého domova. Jeho Sloupnice je mu právem stejně velkou inspirací jako třeba Kameničky pro Antonína Slavíčka. Naďa Cermanová představuje své portréty, mimo jiné portréty kolegů umělců, kromě klasických přístupů nabízí i abstraktní kompozice vytvářené metodou enkaustiky a podobnými technikami. Ctirad Doubek z Tisové vystavuje krajinářské motivy i fantaskní figurální kompozice. Josef Hrdina přispěl do výtvarného salonu svými zajímavými kresbami uhlem i pastely. Jaroslava Jílková se jako obvykle věnuje krajině svého, a tedy i našeho domova. Její pastely i jiné techniky zachycují motivy z Hrušové, ale i třeba z Brtče. František Kotouček vystupuje z řady mimořádnou precizností své malířské práce. Záměrný naivismus jeho obrazů je tou správnou výzvou, aby pozorovatel zmobilizoval svou představivost i úsudek. Zádumčivé obrazy Jaromíra Krosche obohacují emocionální paletu celé výstavy. Blanka Macháňová tuto paletu rozvinula svými napolo abstraktními kyticemi. Jindřich Rejnart vytvořil specifické akty se zvláštním melancholickým podtextem. Díla Zdeňka Rosáka prozrazují rozvržením plochy sochaře. Mezi jeho obrazy ovšem nalezneme i pokračování jeho meditativního cyklu Kruhy v obilí. Miroslav Sotona zpracoval svou výtečnou technikou kresby i malby zejména šumavské krajinářské inspirace. Abstraktní malby Jany Stiborik jsou nepochybně tematickým i koncepčním obohacením celé kolekce. Jaroslav Šimek se i nyní představuje jako bytostný krajinář oslavující svou rodnou zemi. Doyen uměleckého sdružení Jindřich Šmöger znovu ukazuje svou celoživotní věrnost ustavičnému hledání: ke každému ze slovenských námětů, které zde zpracoval, přistupuje jinak. Je to nepochybně nevyčerpatelnost přístupů, která má na svědomí neustálou svěžest díla i samotného autora. Květinové motivy, věčně osvěžující námět, nabídla v několika zajímavých variantách Iva Vanžurová. Konečně do souboru děl 7. salonu malířů Vysokomýtska přispěl i pan farář Jiří Zejfart, tentokrát krajinnými motivy, které odhalují lyrickou a ne vždy dříve prezentovanou polohu či techniku jeho tvorby.
Výstava, která je přehlídkou kreativity a radosti z tvorby, potrvá do neděle 1. listopadu. Prohlédnout si ji můžete denně, od pondělí do pátku od 9 do 17 a o víkendech a svátcích od 10 do 17 hodin. (ida)
