Jedno patro bude vzpomínkou na Zdeňka Mauera, čestného člena fotokroužku. Další má podtitul: Naše město očima minulosti skrze objektiv současnosti. „Shromáždili jsme staré fotky Vysokého Mýta - ať už z pohlednic, kalendářů a fotografii dostupných v muzeu a naši fotografové se snažili najít stejný úhel pohledu a co nejvíce přizpůsobit snímek historické fotce, což se ne vždy úplně zdaří, takže se pokoušeli zachytit alespoň co nejvíce podobný úhel. Návštěvník tedy může porovnat historickou zmenšeninu a uměleckou hlediska fotku z dneška,“ přibližuje Eliška Štenclová. Třetí patro patří volné tvorbě současných členů fotokroužku.
Ten patří mezi první fotokluby založené v Čechách. Jeho stanovy byly vytvořeny na podzim roku 1905. Tehdy se na schůzi sešlo šest účastníků. „Pokud budete pátrat, jaké byly jejich stanovy či snad vůbec náplň, budete velmi překvapeni. Nejednalo se pouze o pár lidí, kteří fotili, protože je to bavilo, nebo to bylo tehdy trendy, ale o velmi aktivní skupinu pořádající výlety a procházky, při nichž se fotografovalo. Navazovali spolupráci i s jinými spolky z různých oborů,“ říká Eliška Štenclová, která je součástí klubu dvanáct let, ačkoliv sama nefotí. Za to však zpracovala jeho historii: „První členové svá díla nejen vystavovali na tuzemských výstavách, ale zasílali je do zahraničí, například do Londýna. Publikovali také své fotografie a texty v nejrůznějších časopisech, nejčastěji v Rozhledech fotografa amatéra. Pořádali přednášky, a to nejen teoretické, ale i praktické workshopy pro začátečníky. Díky své aktivitě se rozrůstali nejen, co se počtu týče, ale také přibývalo moderních přístrojů. Ještě za Rakouskauherska vysokomýtský klub získal mnohá ocenění.“
Podle dochovaných záznamů se členská základna v meziválečném období rychle rozšiřovala. V roce 1922 stoupl počet členů na 31, o dva roky později jich bylo 52 a roku 1927 dokonce 74. K dispozici měli ateliér se zvětšovacím strojem, elektrickou promítačkou a dalšími tehdy dostupnými technologiemi.
Zásadní zlom v činnosti nastal po roce 1948, kdy změna režimu dala stopku dosavadní spolkové činnosti napříč obory. Klub byl roztříštěn do takzvaných fotokroužků v rámci podniků Karosa, THZ a v Domě osvěty. Až v roce 1962 se činnost fotoamatérů soustředila do Závodního klubu Karosa. Ten vybavil šest fotokomor v dnešním M-klubu, kam měli volně přístup všichni zájemci. „Využívalo se jich masově, střídalo se tam takových tři sta lidí,“ vzpomíná Karel Jiskra, nejstarší člen ART FOTO a jeho dlouholetý předseda. Dodává, že se tím dalo ušetřit dost peněz. Vyvolání filmu tehdy stálo dvacku a každá fotografie tři koruny. Když si to ale člověk uměl udělat sám, vyšla fotka nákladově na padesát haléřů. Klub jako takový měl v 60. a 70. letech přibližně 80 členů, kteří se až na několik výjimek věnovali rodinné fotografii. Výtvarnou fotografií se zabývali Libor Paďour, Bohumil Skalický, Bohuslav Machatý, Oldřich Martínek či Jiří Bachman. Současně vznikl dětský fotokroužek, který dlouhá léta vedl Antonín Kerouš.
Během existence se uskupení jmenovalo různě, ale jeho podstata zůstává stejná. Stále se jedná o skupinu amatérů fotografů, zkrátka lidí, pro které fotografie znamená nejen zachycení reality neobvyklým způsobem, ale i komunikaci, realizaci či snad životní cestu….
Příkladem toho je Eliška Blajdová, které se díky fotografování otevřel v důchodu úplně jiný pohled na svět. „K fotografii jsem se dostala díky mému koníčku, kterým je cestování. Nechtěla jsem fotit jen na automat, a tak jsem hledala cestu, kde se to naučit. Protože jsem byla už důchodkyně, mohla jsem začít navštěvovat Univerzitu třetího věku v Praze, kde jsem se naučila nejen jak svůj fotoaparát ovládat, ale více o fotce přemýšlet,“ vypráví nadšeně, „začala jsem si všímat jiných věcí, objevila jsem pro mne dosud neznámý styl fotografování unofocused. Fotit rozmazaně mě nadchlo. Témata pro fotografování hledám všude kolem sebe.“
Že i obyčejná ranní cesta do práce nebo podvečerní zpátky domů může být nádherná, dosvědčují snímky Josefa Kravčíka, který za ně dostává velmi často pochvalné komentáře na Facebooku, kde zveřejňuje zákoutí Vysokého Mýta pod přezdívkou Tulák Pepíno. „Fotím od dětství, kdy jsem roku 1978 dostal svůj první foťák CORINA 2 a začal navštěvovat fotokroužek. K focení mě vedl strejda, který nosil Flexaret a koukal do něho z vrchu, kdy hledal světlo,“ říká fotograf, který s oblibou zachycuje ranní nebo podvečerní světlo architektury, krajiny a portrétu.
Dnešní fotoklub ART FOTO se v roce 2002 sloučil s filmaři a malíři do spolku Triangl, kde působí jako samostatný kroužek. Jednaosmdesátiletého Karla Jiskru, který dodnes vyráží na výlety a fotí krajinu, v čele před pár lety vystřídal Roman Drahoš. Ten má zase nejraději akty. „Baví mě také experimentovat se světlem či odrazem,“ dodává. K focení přivedl také syna Matěje.
Klub má v současnosti desítku členů, kteří se pravidelně setkávají. Připravují společné výstavy, ale prezentují se i samostatně. Každoročně se účastní celostátních fotografických soutěží – mapových okruhů, kdy jednotlivé fotokluby vyberou své nejlepší snímky a ty pak putují od jednoho města k druhému, aby prošly hodnocením.
Iveta Danko
