Albína Kašparová, jak je zapsána v matrice, se narodila roku 1901. Její otec, gymnaziální profesor, získal o čtyři roky později místo v Praze a rodina se přestěhovala do hlavního města. Nicméně vazby na Vysoké Mýto přetrvávaly ještě dlouhá léta. Jan Kašpar se přátelil s kolegou Otmarem Vaňorným, jejich dcery byly vrstevnice. Každé léto sem přijížděli Kašparovi na letní byt. V kontaktu se svým rodným městem zůstávala malířka i v dospělosti. Důkazem toho je její kresba Zdeňky Vaňorné ze 30. let, kterou má ve své sbírce regionální muzeum.

Autorka, která své obrazy celý život signovala jako Běla Kašparová, byla jednou z prvních žen, které vystudovaly Akademii výtvarných umění, což jim bylo do roku 1918 zapovězeno. Učila pak kreslení na gymnáziu ve Frýdku-Místku a při tom malovala a vystavovala. Prezentovala se na kolektivních výstavách i samostatně. Roku 1930 měla svoji autorskou výstavu v Paříži. V těchto letech se tam seznámila s Josefem Šímou, který ve Francii dlouhodobě pobýval. Vzpomínkou na jejich přátelství je portrét, který jí známý umělec věnoval. Cena této kresby přesáhla v nedávné aukci částku jednoho milionu korun. Běla Kašparová se pohybovala v uměleckých kruzích, jezdila malovat do Jugoslávie s Toyen a Jindřichem Štyrským. Ten byl jejím spolužákem z akademie, kde se mimo jiné potkala i s Františkem Tichým či Františkem Muzikou.

Před válkou se Běla Kašparová provdala za Ladislava Riegera, vnuka známého politika. Manželé se usadili v Praze, kde se jim narodila jediná dcera Běla. Během války bylo výstavních příležitostí poskrovnu a ani v 50. letech se situace nezlepšila. Autorčino jméno se pak objevovalo spíše ve spojení s novinovou ilustrací či propagačním výtvarnictvím.

Nyní po 120 letech se Běla Kašparová opět vrací do svého rodiště. Obrazy na výstavu jsou zapůjčené převážně ze soukromých sbírek.

Iveta Danko, kurátorka MG

Obraz Holubice byl až do letošního roku jediným ve sbírce Městské galerie Vysoké Mýto. Díky němu začalo pátrání po zapomenuté rodačce.