Učitel měšťanské školy, malíř pokojů, sedlák, gymnaziální profesor, lakýrník, typograf, kovář, teoretik umění, automechanik, kulisák, designér, strojní zámečník, finanční úředník… Uhádnete, co mají tito lidé společného? Pokud říkáte, že jsou to všechno muži, je to správný postřeh, ale ještě je zde jiné spojení... Jde o autory obrazů Vysokého Mýta, které právě nyní vystavuje městská galerie. Kromě jediné výjimky, jíž je drobná grafika Ludmily Jiřincové, se vysokomýtskou tematikou v minulosti zabývali výhradně muži, pro něž je zvládnutí perspektivy snazší. Malíři, s jejichž díly se setkáte, se narodili v průběhu uplynulých sto padesáti let a určitou část svého života strávili ve Vysokém Mýtě, někteří zde vyrostli, jiní se přistěhovali v dospělosti a další se sem vraceli se štětcem a paletou nebo s tužkou a skicákem.
Nejčastěji se ve sbírce ve spojitosti s Vysokým Mýtem opakuje jméno Jan Juška, kterého potkávali místní v plenéru po druhé světové válce téměř celé půl století. Druhým nejvíce zastoupeným autorem je o generaci starší Alois Srnský, jediný vysokomýtský absolvent mnichovské výtvarné akademie. Jak vypadalo město ještě za Rakouska-Uherska, zdokumentoval Václav Prágr. Jeho panoramata jsou datována počátkem 20. století. K významným malířům patřili rovněž Václav Jansa, Jan Honsa, Jan Kubizňák a Václav Peřina. Rozsáhlou kolekci linorytů vytvořil Václav Šafránek. Ze současných autorů se k tématu Vysokého Mýta vracejí Jan Rosák, Jan Pokorný, Ctirad Doubek, Tomáš Diblík…
Výstava Meet Mýto, která má divákovi zprostředkovat setkání s Mýtem, je koncipována do několika celků: panoramata od nejznámějších místních malířů; věže, které jsou jakýmsi symbolem našeho města; život na náměstí; vysokomýtské uličky a architektura; nejbližší okolí města.
Na výstavu bylo zrestaurováno 14 obrazů, a to díky dotaci města Vysoké Mýto a Pardubického kraje.
Iveta Danko, kurátorka MG
