„K abstrakci se dostáváme přes realitu, je to cesta, která vyžaduje odvahu, a nemáme jistotu, že dosáhneme cíle. Odpoutání od reality je totiž opojné, ale i nebezpečné,“ říká autor, „s obrazem jsem úplně sám sebou, někdy se dostaví zoufalství, ale to je dobře, protože tato překážka mobilizuje nové síly.“
Jiří Bělohlávek neměl ten správný kádrový profil, aby za komunismu studoval střední, natož pak vysokou školu. Narodil se roku 1954 ve Vysokém Mýtě, celý život žije, pracuje a tvoří v Chocni. Vyučil se zde elektromechanikem a prošel několika profesemi. Po převratu začal podnikat a ještě ve svých sedmdesáti letech pracoval v oboru.
Zásadní význam pro jeho umělecký vývoj mělo setkání s akademickým malířem Janem Rusňákem, který část svého života prožil v Chocni. Pod jeho vedením se Jiří Bělohlávek jako školák učil malířským základům. Svůj talent pak dále v letech 1978 až 1983 rozvíjel v ateliéru malíře a pedagoga Jaroslava Malátka, choceňského rodáka. Právě tam začínající malíř vytvářel své první abstraktní obrazy s krajinnými náměty a zátiší s barevností fauvistů.
Svoboda nabytá v 90. letech ho paradoxně nenechala rozlétnout se do uměleckého světa. Svou energii a čas investoval do podnikání a tvůrčí činnost tak postupně omezoval. K malířskému stojanu se vrátil opět až po roce 2000 a intenzivně se výtvarnému umění věnuje dosud. Je velmi pracovitý, za rok ve svém ateliéru namaluje stovku pláten. Nejčastějším motivem jeho obrazů zůstává krajina a zátiší, inspirací jsou mu rovněž cesty do přímořských destinací. Typické pro jeho tvorbu nejsou jen výrazné barvy, ale rovněž energické tahy štětcem a prožitek tryskající z každého z nich. „Zřídkakdy vím, co chci namalovat, ale to není důležité, rozhodující je, jak a jestli vůbec dokončím to, co začínám,“ konstatuje autodidakt, který miluje dlouhé procházky přírodou a filozofické knihy.
Vystavoval nejen v tuzemsku, ale například i v Kanadě, na Kubě či v USA.
V dobré kondici se udržuje téměř každodenními výšlapy, malováním a univerzitním studiem.
Iveta Danko, kurátorka MG
