V říjnu 1957 Městský národní výbor rozhodl o převezení obrazové sbírky z tehdejšího Okresního muzea do bývalého vojenského kasina (dnešní ZUŠ) a o vzniku Městské galerie. Formálně se však galerie jmenovala ještě několik let Okresní a byla pobočkou Krajské galerie Pardubice (dnes Východočeské galerie v Pardubicích). Galerie byla otevřena veřejnosti 19. října 1957 představením základní sbírky, která obsahovala 62 obrazů a 18 plastik. Prvním obrazem zapsaným do majetku galerie byl Slavíčkův Kostelík v Kameničkách, sochou pak Šalounův bronzový Vítěz.
V prvních dvou desetiletích své existence galerie sama nemohla rozšiřovat svůj umělecký sbírkový fond nákupem z vlastních nebo státních prostředků. Přesto se původní počet 90 uměleckých děl významně rozrostl, a to zejména díky početným darům a odkazům příznivců výtvarného umění. Již před založením galerie, 23. února 1940, odkázal městu Jaroslav Fiedler, ředitel banky ve Vysokém Mýtě, cenný soubor 23 obrazů (mezi nimi např. 5 hodnotných pláten Antonína Hudečka nebo dvě kresby Mikuláše Alše). V roce 1958 sbírku rozšířil další velký odkaz. Doktor Antonín Huráň, vysokomýtský rodák, městu věnoval několik děl Jana Honsy, Emanuela Frinty, Františka Ropka a dalších. V dubnu 1959 se Božena Obrovská, vdova po vynikajícím malíři a sochaři Jakubu Obrovskému a dcera vysokomýtského rodáka, architekta a muzejníka Josefa Škorpila, rozhodla darovat městu 19 rozměrných děl svého zesnulého manžela. Ve stejném roce darovala 5 olejů Františka Xavera Naskeho jeho manželka, známá herečka Národního divadla, Růžena Nasková. Na začátku 70. let se sbírka významně rozšířila o dílo Františka Matouška, jehož cenná pozůstalost se k nám dostala díky odkazu jeho manželky Anny Matouškové a sestry Boženy Pospíšilové. Fond Františka Matouška je nejpočetnějším a nejcennějším v celkové sbírce, celkem obsahuje 424 inventárních čísel, z toho je 35 většinou abstraktních olejomaleb, zbytek však tvoří přípravné kresby a studie k obrazům, roztroušeným po celém světě. Druhý nejpočetnější fond v depozitáři galerie tvoří pozůstalost malíře a kreslíře Emanuela Frinty, obsahující 11 obrazů převážně portrétů a kytic a 214 kreseb Tanečnic. Po dvacetiletém působení dosáhl celkový počet výtvarných děl počtu 898 inventárních čísel.
Nadále byla obrazová sbírka rozšiřována četnými dary a nákupy převážně od vystavujících autorů či příznivců výtvarného umění a různými převody obrazů např. Ministerstva kultury, kraje či ostatních městských institucí. Z větších to byl v roce 1984 dar profesorky Ireny Šauerové, která galerii věnovala sbírku 22 obrazů známých malířů (př. Krajina s rybníčkem od Antonína Chittussiho) po svém zesnulém choti doktoru Leopoldu Šauerovi. Roku 2004 odkaz Jana Šindlara 37 různých děl. V září 2006 Městská galerie zakoupila soubor kreseb a akrylů od českého umělce žijícího v Paříži Jiřího Hejny. V roce 2009 věnovala Jitka Hanicová velký soubor 25 olejů a 76 přípravných skic manžela, malíře Zdeňka Chotěnovského. Roku 2012 věnoval vysokomýtský rodák, světově uznávaný grafik Pravoslav Sovák (dnes žijící ve Švýcarsku) konvolut 44 grafických listů různých technik, za každý rok emigrace jednu. Nejnovějšími galerijními přírůstky jsou v tomto roce dary od Jaroslava Kláta ml. a koupě malby s názvem Duše od Richarda Peška. Výstavy z díla těchto dvou autorů jste měli možnost zhlédnout v uplynulých měsících.
Celkem dnes tvoří sbírkový fond Městské galerie Vysoké Mýto 1558 děl rozdělených do 5 podsbírek. Nejpočetněji jsou v něm zastoupeny kresby (694), poté obrazy (523), grafiky (208), plastiky (46), zbytek tvoří druhotná sbírka, zahrnující převážně plakáty, reprodukce a ostatní dokumenty. Základní obrazovou sbírku galerie pravidelně, téměř každoročně, v obměnách prezentovala a samozřejmě doplňovala o nové přírůstky. Stálá expozice českého výtvarného umění 19. a 20. století z fondů Městské galerie pak byla otevřena po dlouhých deset let ve Zvonici na náměstí Vaňorného (do roku 1999).
Depozitář se stálou obrazovou sbírkou se za šedesát let existence Městské galerie stěhoval několikrát. V roce 1971 se z bývalého kasina na krátko přestěhoval do budovy bývalého okresního soudu na náměstí, ale již po 5 měsících se znovu přesouval. Tentokrát do budovy Okresního domu (nám. Přemysla Otakara II. 24), kde se ve druhém poschodí nacházela kancelář i depozitář. Později se sbírky znovu stěhovaly, ale již jen v rámci budovy. Roku 1985 byly sbírky na 4 roky kvůli opravám budovy staré pošty převezeny do depozitáře ve sklepě budovy městského úřadu. Později se do jejích prostor zase vrátily, kde byly uschovány až do roku 2011. Načas musely obrazy vzít za vděk nevyhovujícím provizorními prostory ve skladu Domu s pečovatelskou službou. Od roku 2014 získaly sbírky konečně náležité umístění v rekonstruované budově někdejšího soudu. Moderně vybavený depozitář s důmyslným závěsným systémem (na snímku) a klimatizací, která zajišťuje optimální klimatické podmínky. Navíc jsou obrazy chráněny bezpečnostním a kamerovým systémem.
Zuzana Pohorská, správce depozitu
