Dávný zájem Vysokomýtských o umění

Ačkoliv byla vysokomýtská galerie oficiálně založena v říjnu 1957, vztah Vysokomýtských k výtvarnému umění můžeme díky archivním dokumentům vysledovat v mnohem ranějších dobách.

Dokladem toho jsou nejstarší objednávky představitelů města v oboru uměleckého řemesla. Jak uvádí historik Radovan Dvořák v publikaci k dvacátému výročí galerie, z jejich iniciativy vytváří například Mistr Ptáček z Kutné Hory v roce 1499 významnou cínovou křtitelnici pro místní kostel, literátské bratrstvo podpořili při pořizování velkého kancionálu z přelomu 15. a 16. století, významné památky své doby, která však byla zničena požárem města v roce 1774. „V 16. století poznali malířskou dovednost chrudimského Matouše Radouše, autora výzdoby hradeckého kancionálu, který se oženil s dcerou mýtského měšťana, pekaře Matěje Poláčka,“ uvádí dále Dvořák. Zmiňuje i tehdejší úspěšné stavitelské počiny, k jejichž uskutečnění radnice povolává proslulé stavitele – Mistra Blažeje z Litomyšle a Mistra Trebka. „Dokladem nároků na dobrou řemeslnou úroveň i přítomnost uměleckého citu jsou ve městě práce zvonařské (Jan Zejda) a zámečnické, právě tak jako zvyšující se požadavky na práci místních i cizích řezbářů a štafířů při opravách a nové výzdobě kostelní z poloviny 18. století. Zakoupení obrazu Petra Brandla Nanebevzetí Panny Marie (1787) po zrušení kláštera sedleckého může být hodnoceno v této souvislosti nejen jako nahodilá příležitostná koupě, ale i jako projev dobového cítění a vědomí významu tohoto velkého umělce české barokní malby,“ konstatuje historik.

Záliba v nástěnných obrazech se ve městě začíná objevovat od konce 17. století, kdy v gruntovních i purkrechtních knihách v rozpisech dědických podílů jsou uváděny obrazy na plátně, v rámu i na dřevě nejmenovaných malířů, nejčastěji s náměty Panny Marie a sv. Václava. Teprve v polovině 18. století se pak setkáváme s prvním ikonografickým pokusem o zachycení podoby Vysokého Mýta. „Část náměstí zpodobnil neznámý autor na votivním obraze oltáře kostela sv. Trojice podle objednávky děkana Gallina. Obraz sleduje jiné cíle a zaznamenává tento motiv jen bezděčně ve svérázné dobové perspektivě a dnes už ztmavlém koloritu,“ popisuje Radovan Dvořák a pokračuje: „Do středu zájmu umělce se dostává město až ve druhé zachovalé olejomalbě z roku 1775, kterou obec vysokomýtská darovala kostelu knířovskému. Malíř Josef Küntzel v něm zachytil ničivou příhodu ohně z předchozího roku… Také v pořadí třetí obraz, tempera na dřevě z roku 1812, zachycující městské brány rámující čtverec střeleckého štítu, je podobným vyprávěním – tentokráte z doby sedmileté války.“

Teprve v díle vysokomýtského rodáka Josefa Šembery (1794 – 1866) se dostává v první polovině 19. století městu pozornosti skutečného umělce, který se k němu po léta vracel a nacházel v něm zdroj své inspirace. Právě soubor více než jeho 180 kreseb se stal základem výtvarných sbírek muzea, jehož ideovým zakladatelem byl malířův bratr Alois Vojtěch (1807 – 1882).

Prakticky ihned po založení muzea (1871) se začala sbírka výtvarných děl rozšiřovat. V pečlivě psaných zápisech z jednání muzejního kuratoria, archivovaných v Regionálním muzeu Vysoké Mýto, je detailně zaznamenáváno kdo a jaký obraz či plastiku daroval. I když se sběratelský zájem muzejníků soustředil především na předměty památek místních řemesel, národopisných dokladů a studium lidových staveb, účastnilo se vedení iniciativně i restaurování Brandlova obrazu. Po získání rozsáhlého souboru Šemberových kreseb pak zakoupilo v roce 1900 sedm olejů a akvarelů Václava Jansy, tři díla Václava Prágra, jedenáct kreseb Karla Liebschera a několik perokreseb V. Říhy. V následujících letech se výtvarné sbírky rozšiřují víceméně náhodnými odkazy a dary.

V třicátých letech byly ve městě instalovány ojediněle první výstavy obrazů, které si obvykle organizují sami autoři nebo jejich přátelé. Vystavovalo se na různých místech – ve Střelnici, v sokolovně, v tělocvičně obecné školy, v hostinci Na Poště, posléze pak častěji i v zasedací místnosti okresního úřadu v budově pošty na náměstí.

Radovan Dvořák píše: „Od třicátých do padesátých let byla výstavní činnost ve Vysokém Mýtě více méně náhodná. Příležitostný zájem pořádajícího jednotlivce nebo osvětového zařízení vylučoval plánovitý postup, hledisko hodnoty výběru. Výstavní činnost překonávala značné potíže organizační a technické při naprostém nedostatku základního technického vybavení a neexistující výstavní síně. Bylo však zřejmé, že zájem veřejnosti o výtvarné umění stoupá, roste tvůrčí aktivita výtvarníků i vůle místních organizátorů prohloubit úsilí dřívějších let, postavit výstavnictví na modernější základ a poskytnout občanům města možnost pravidelně se s výtvarným dílem setkávat.“ Dodává, že bohatá malířská tradice regionu přímo vybízela k tomu, aby v Mýtě vznikla stálá výstavní síň.

Impuls k tomu dala skupina přátel výtvarného umění, které ve svém poradním sboru shromáždil tehdejší ředitel městského (dnes regionálního) muzea Josef Šalda. Po ustavující schůzi galerie, konané 23. října 1957, se v kanceláři muzea pravidelně scházeli první pracovníci této nové kulturní instituce: Josef Šalda, Jan Juška, Jaroslav Hošek, Jaroslav Klazar, Ferdinand Tichý, František Hyksa, Jan Hubáček, Václav Šafránek a Radovan Dvořák.

Iveta Danko, kurátorka MG

PF 2025

PF 2025 galerie

Informace

  • Betlémy ve foyer infocentra

    Betlémy zapůjčené z Třebechovického muzea betlémů si můžete až do Hromnic prohlédnout ve foyer Turistického informačního centra. Letos je doplňují slaměné ozdoby vysokomýtského Ivana Brady.

Vyhledávání