Znovuzrození Štursovy "Zlatušky"

středa 25. března 2020, 15:29

Znovuzrození, tak by se dal nazvat proces, jímž prošla Zlatuška. Tak jsme pojmenovali sochu od Jana Štursy, která má oficiálně název Po koupeli. Za bezmála 120 let své existence prošla mnohým a je zázrak, že přežila.

Sádrová 165 centimetrů vysoká plastika je součástí sbírky již od vzniku galerie na podzim 1957, jak dokazují zápisy v přírůstkové knize i snímky první expozice.

Jan Štursa (1880 – 1925), jeden ze zakladatelů českého moderního sochařství, vymodeloval figuru během svých studií u Josefa Václava Myslbeka na Akademii výtvarných umění (později se stal Myslbekovým asistentem a posléze i rektorem AVU). Dívka s drapérií získala v roce 1902 druhou cenu na výstavě v pražském Rudolfinu, kde ji pořádala Krasoumná jednota (nejvýznamnější umělecký spolek činný v českých zemích v letech 1835 – 1940). Prvenství tehdy porota přidělila Štursovu souputníkovi Ladislavu Kofránkovi. Jeho socha Po koupeli, která se nachází v Hořicích, je s tou Štursovou téměř k nerozeznání. Začínajícím umělcům totiž stála v ateliéru modelem tatáž mladá slečna.

Obě sochy zakoupila Krasoumná jednota do své sbírky, jež se posléze stala základem sbírkového fondu Národní galerie. Ta v 60. a 70. letech část uměleckých děl posílala do právě vznikajících krajských galerií, z nichž některá putovala do menších regionálních. Touto cestou se tedy Zlatuška dostala do Vysokého Mýta, kde byla vystavena v kasinu (dnes ZUŠ), prvním sídle tehdejší okresní galerie. Když kasino obsadila v roce 1968 sovětská armáda, galerie se musela vystěhovat, ale socha zůstala. Světlou sádru vojáci natřeli zeleně. Dívka Po koupeli byla v 90. letech svědkem odsunu okupantů. Místo důstojníků hrajících ruletu od nynějška sledovala, jak se zde učí hrát na hudební nástroje školáci. Při zkoušce dechovky do ní kdosi nechtěně strčil a přišla o hlavu. Léta pak byla uložena na půdě školy. „Bylo mi jí líto, tak jsme se studenty dřevěným kolíkem vyztužili krk a hlavu usadili zpět. Zelená barva nešla smýt, proto jsme ji natřeli červeně a pak zlatě,“ přidal další střípek do skládačky pedagog výtvarného oboru ZUŠ Filip Dvorský. Zlatušku pak děti na chodbě umělecké školy míjely další léta. Kdy a proč přišla o kus ruky, nevíme. Nějaký čas chybějící předloktí zakrýval pléd. Když se roku 2014 galerie přestěhovala do nových prostor, vrátila se do depozitu i Zlatuška.

Opravu, která trvala půl roku, odhadli restaurátoři původně na 28 tisíc. Vymodelovat chybějící části nebylo díky zachovaným fotografiím těžké. Mnohem náročnější byla povrchová úprava. Zlatá a červená barva se daly umýt, ale zelený email držel, ať dělali, co dělali. Nakonec se odborníci rozhodli pro tmavou patinu se zlacením. Na pigment bylo použito 50 gramů zlata. Plastika tak na první pohled vypadá jako bronzová. Cena restaurování se však vyšplhala na 70 tisíc korun. Dokončeno mohlo být díky donátorství jednoho příznivce umění.

Na restaurování se finančně podílel Pardubický kraj, Město Vysoké Mýto a jeho obyvatelé, kteří přispěli do veřejné sbírky během loňské Noci galerie.

Iveta Danko

Dílo měsíce

Jan Kanyza: Elementy, autorský tisk, 2014, 72 x 62 cm

Informace

  • Komorní koncerty pro letošek končí

    Podzimní sezona komorních koncertů v galerii předčasně skončila. Zbývající dvě vystoupení se z důvodů vládních omezení ruší. Abonentům vracíme poměrnou část vstupného v Turistickém informačním centru do konce listopadu.

Vyhledávání