Quido Kocián - Dílo posedlé krásou

Unikátní soubor bronzových plastik a reliéfů sochaře Quido Kociána zapůjčený ze soukromé sbírky si prohlédnou návštěvníci Městské galerie Vysoké Mýto během hlavní turistické sezony.

Jedinečnou sbírku nashromáždil během tří desetiletí Igor Kitzberger z Rožnova pod Radhoštěm, který svým nadšením pro Kocianovu tvorbu a vytrvalou prací zachránil rozsáhlé umělcovo dílo pro další generace. „Za Kociánova života byla do bronzu odlita pouze jedna socha, ostatní zůstaly pouze v sádře nebo v hlíně, což je velmi křehký materiál a dříve či později by byly sochy nenávratně zničeny. Postupně jsem se souhlasem Kociánovy rodiny začal odlévat plastiky do bronzu, v současnosti jich je 133. Rád bych soubor rozšířil na 150,“ uvedl sochař Kitzberger.

Quido Kocián se narodil roku 1874 v Ústí nad Orlicí v rodině soukeníka jako šesté dítě. V Ústí vychodil obecnou i měšťanskou školu a na doporučení svého učitele odešel roku 1889 studovat na Sochařsko-kamenickou školu do Hořic v Podkrkonoší. Po jejím absolvování pokračoval na Umělecko-průmyslové škole v Praze v ateliéru Celdy Kloučka, posléze přestoupil k Josefu Václavu Myslbekovi, s nímž pak také přešel na Akademii výtvarných umění.

Zde záhy roku 1898 získává výroční cenu Akademie za sochu Šárky. Ta se stává důvodem rozkolu mezi ním a Myslbekem, jehož pohorší novinové články, v nichž se píše, že žák předčil svého mistra. O rok později končí Kocián akademii a zřizuje si v Praze ateliér. K usmíření s Myslbekem dochází v roce 1902, kdy Kocián vyhrává prestižní Klárovu a Římskou cenu. Komise, jíž předsedá Myslbek, jednoznačně označila za vítěze Kociánova Mrtvého Ábela (za autorova života v bronzu realizovaná plastika, původně určená pro Národní galerii, je umístěna v Hořicích před sochařskou školou a druhou nechala před několika lety odlít a instalovat ve městě orlickoústecká radnice).

Umělec odjíždí na studijní cestu do Itálie a později do Francie. V Paříži se seznamuje se světově uznávanými sochaři Augustem Rodinem a E. A. Bourdellem, což má velký vliv na jeho další tvorbu.

V roce 1906 přijímá Kocián místo profesora na hořické škole. Působí zde až do roku 1928, kdy umírá na mrtvici.

Quido Kocián patří k nejlepším sochařům první poloviny 20. století, jeho dílo je však nespravedlivě opomíjeno. Vystavené plastiky dokazují, že bravurně ovládal řemeslo a dokázal dát hmotě duši.

65 roku kniha

Vysoké Mýto v obrazech

Městská galerie vydala ke svým 65. narozeninám obrazovou publikaci s pohledy na Mýto. Vytvořili je profesionální i amatérští malíři v uplynulém století. Kromě umělecké hodnoty mají i tu dokumentační, kdy zaznamenávají proměny města. Katalog je rozdělen do několika sekcí: panoramata, věže, uličky a život v centru. K dostání je za 250 korun v infocentru.

Informace

  • Silnice R35 z pohledu studentů

    Téma „Vysoké Mýto - R35 - Litomyšl“ zpracovali studenti ateliéru Architektura 4 z Vysoké školy uměleckoprůmyslové a vy se nyní můžete podívat, jak se s problematikou vypořádali. Ve vstupní hale galerie se v pátek 30. 9. v 18 hodin uskuteční veřejná prezentace projektů.

  • Recitál Beaty Hlavenkové

    V sále galerie vystoupí se svým klavírním recitálem Beata Hlavenková. Komorní vystoupení inspirované poezií se koná ve čtvrtek 6. 10. v 19.30. Vstupenky lze koupit v infocentru i on-line.

  • Pocta zakladateli města

    Deset let od instalace pomníku Přemysla Otakara II. ve Vysokém Mýtě připomíná komorní výstava ve foyer galerie. Pokřtěna byla publikace mapující vznik sochy.

Vyhledávání