Bohuslav Suchý (1907 – 1967) se již od mládí toužil stát malířem. Cestu k vysněnému povolání si však musel vydobýt na vlastní pěst. V dětství mu zemřeli oba rodiče, a tak byl společně se svými sestrami dán na výchovu k příbuzným do Kunžaku u Jindřichova Hradce. Vyučil se holičem a své první zaměstnání našel v Proseči u Skutče. Poté se oženil a s manželkou si otevřeli živnost – obchod s papírenským zbožím a holičství. Roku 1938 se usadili v Chroustovicích.

Až když byli takto zajištěni, mohl si Bohuslav Suchý – i díky podpoře své paní – splnit svůj sen a studovat malířství. Druhá světová válka však oddálila jeho naplnění. Vysoké školy byly zavřené, a tak až roku 1945, ve svých osmatřiceti letech, vstupuje Bohuslav Suchý do proslulého krajinářského ateliéru Otakara Nejedlého. Profesor se svými studenty pravidelně vyjížděl malovat do plenéru.

Ačkoliv se Suchý věnuje s plným nasazením studiu, má již v této době rodinu, a tak se navrací do Chroustovic. Tento kraj musel mít malíř velice rád, neboť zde, v podstatě v ústraní, stejně jako jeho druhové – na příklad Josef Hašek nebo K. J. Sigmund strávil celý život. Díky tomu jeho tvorba zůstala pouze v kulturním povědomí regionu, přestože kvalitou jsou obrazy srovnatelné s krajináři, kteří působili na příklad v Praze, a tím se jim i dostalo většího věhlasu.

Plátna Bohuslava Suchého vynikají lehce, bravurně ztvárněnou kompozicí a jemnou „duhovou“ barevností, která je tolik typická pro Nejedlého žáky. Setkáváme se s pohledy do volné krajiny z okolí Vysočiny, se záběry z cest po Čechách - na příklad z Českého ráje, Krušných hor či jižních Čech. Nesmíme opomenout také s vervou malovaná mořská pobřeží, kde pastózní barvou zachycené vlny dobíhají na písečnou pláž s odpočívajícími loďkami. 

Svůj výtvarný talent rozvíjel také u chrudimského sochaře Františka Korejse. (id, šaf)