Zdeněk Šindlar se vrátil do rodného města

Výstava díla Zdeňka Šindlara, která přináší průřez jeho celoživotní tvorbou, začala. V sále vysokomýtské Městské galerie na náměstí Přemysla Otakara II. si prohlédnete autorovy obrazy, grafiky i návrhy. Jedním z vystavovaných témat je Šindlarovo rodné Vysoké Mýto. Častým motivem je Praha a její malebná zákoutí, prostřednictvím obrazů však zavítáte také do Anglie, Ameriky, Francie, Itálie či Turecka. Během vernisáže (fotogalerie zde) zazněly operní árie v podání vídeňských pěvců Olgy Wostry-Šindlarové a Günthera Prindla, za klavírního doprovodu Adéle Kleinert. Starosta města František Jiraský předal umělci pamětní medaili. Výstava trvá do 5. června.

Během slavnostního zahájení shrnula Šindlarovu tvorbu pedagožka Univerzity Hradec Králové Milena Dvořáková: „Otevírá se zde přehlídka z díla výtvarníka, malíře a architekta, pana Zdeňka Šindlara, který se touto výstavou opět vrací do rodného města.

Je na místě připomenout, že Zdeněk Šindlar je silně spjat s krajem východních Čech. Narodil se sice ve Vysokém Mýtě, mládí však prožil v Jičíně, kde v roce 1957 maturoval na tamějším gymnáziu. Poté přešel do Prahy na ČVUT, na fakultu architektury, kterou absolvoval v r. 1963 a dále pokračoval ročním postgraduálním studiem na AVU v Praze.   

Z osobností, které výrazně ovlivnily jeho talent i profesní cestu zmiňme jen některé. Byl to např. akademický malíř Václav Peřina (1907-1979) působící ve Vysokém Mýtě. V Praze na fakultě architektury, v tehdejším Ústavu kresby a malby, vedli obor kreslení Josef Liesler (1912-2005) a Jan Podhajský (1914-1965), rovněž rodák z Vysokého Mýta. Oba profesoři rozvíjeli Blažíčkovu školu. Oldřich Blažíček (1887-1953) ve 20. letech minulého století založil tento obor na ČVUT a po dlouhou dobu zde působil; připomeňme, že ve 30. letech zde vyučoval figurální kresbu také Cyril Bouda (1901-1984).

Z toho plyne, že na fakultě architektury se vždy kladl velký důraz na podporu  a rozvoj výtvarného talentu mladých architektů, neboť schopnost kreslit a malovat nejvíce ovlivňuje architektonickou tvorbu, která je jedním z oborů výtvarného umění.

Zdeněk Šindlar zažil na ČVUT především velkou generaci architektů. Byli to profesoři Ladislav Žák (1900-1973), Karel Honzík (1900-1966), Oldřich Stefan (1900-1969), Josef Kittrich (1901-1968) nebo Jiří Štursa (1910-1995), kteří utvářeli slavné období české architektury zejména v meziválečných letech, ale     i v pozdějších. 

Dodejme ještě, že už v době studií, v 50. a 60. letech, Zdeněk Šindlar vytvořil četné ilustrace, návrhy plakátů nebo stylizované portréty našich i zahraničních umělců a sportovců. Tyto práce byly publikovány v tehdejším československém tisku (Mladá fronta, Svobodné Slovo, Literární noviny, Květy aj.). Pro autora znamenaly nejen zdroj obživy, ale také možnost zažít nezapomenutelná setkání s velkými osobnostmi. Kreslená grafika v novinách byla tehdy obvyklá a měla svou velkou tradici, která bohužel v dnešním tisku nepokračuje. Chybí zde sdělení výtvarného výrazu; ten je téměř zcela nahrazen fotografií.    

V té době zaujal Z. Šindlara také klasický realistický portrét, jemuž se po léta věnoval. Umění portrétu bylo vyhledávané a rovněž patřilo k dobré tradici.

Vraťme se ale zpět k biografii: po ukončení studií v roce 1964 byl Zdeněk Šindlar přijat do Svazu československých výtvarných umělců.

Ve druhé polovině šedesátých let se mu naskytla výjimečná příležitost pracovat  po dobu pěti let jako asistent hlavního architekta města Londýna. Na tuto pozici byl vybrán konkurzním řízením na základě předložených prací. Jako první Čechoslovák od r. 1948 získal pracovní povolení od Jejího Veličenstva. Z té doby pocházejí první grafické listy britské metropole velmi oceňované tamější kritikou.

Po návratu z Anglie pro něho nastává bohaté tvůrčí období. Tříbí svůj výtvarný projev, svoje vnímání prostoru, světla i barev a rozvíjí techniku litografie. Cestuje po světě a svět poznává i prostřednictvím svých výstav. Zároveň ale žije v této zemi a zobrazuje vzácné památky jejích měst, její hrady, zámky, krajinu.

Jeden z redaktorů Mladého světa, ing. Josef Velek (1939-1990), novinář              a publicista, o Šindlarovi napsal: „Léta silného vnímání…anglických měst, ojedinělé symbiózy architektonických dominant, se projevila také konfrontačním vnímáním Prahy a jiných skvostů českého historického urbanismu. Jakoby se v Londýně rozpomínal na Prahu, v Yorku na Jičín. … Cit pro detail i pro prostor, pro volný tah ruky, preciznost křivky vedené hrotem tužky …“ – to jsou atributy Šindlarova rukopisu.

Šindlarovi se zákonitě dostalo i četných poct: v roce 1984 je přijat do Mezinárodního svazu výtvarných umělců se sídlem ve Stuttgartu, v roce 1991 získává na Graph Expu v Jakowitz Centru v New Yorku první cenu za návrh plakátu s tématemOne World, One people, We are one - Jeden svět, jedno lidstvo, všichni jsme si rovni.

V 90. letech se stal na čas také galeristou - provozoval galerie v Praze na Pražském hradě a v Jičíně, kde pořádal pravidelné vernisáže a setkání s umělci   z východních Čech, ale i ze zahraničí.

Je možno shrnout, že Zdeněk Šindlar měl více než sedmdesát výstav ve více než třiceti zemích čtyř kontinentů. Jeho dílo je zastoupeno v mnoha sbírkách doma    i ve světě nebo je ve vlastnictví řady významných osobností. Jeho grafiky           a kresby si získaly své diváky, obdivovatele a samozřejmě i sběratele.

Zdeněk Šindlar zaznamenává architektonické i přírodní krásy našeho domova, naší planety. Zaznamenává je a dotváří svým osobitým, kultivovaným stylem, v němž vnímáme reálný, konstruktivní pohled architekta a citlivý, okouzlený pohled umělce. Jsem ráda, že mu mohu jménem nás všech poděkovat za jeho tvorbu a přát mu další dobré dílo."  (id)

Dílo měsíce

Sumsky web

Informace

  • Jazzový podzim pro abonenty výhodněji

    Abonentky na Jazzový podzim v galerii jsou již v prodeji. Za sezonu zaplatíte 300 korun (jednotlivě za koncert 120 Kč). A na co se můžete těšit? 20. 9. Pop Pastiche (Vysoké Mýto/Praha), 11. 10. Banda di Feste (Pardubice), 8. 11. Cécile Boiffin (Francie/ČR).

  • Vzpomínka na Petra Brandla

    Celé léto si můžete v prvním patře Zvonice prohlédnout výstavu, která je připomínkou 350. výročí narození významného barokního malíře Petra Brandla. Jeho největší plátno na českém území visí právě ve Vysokém Mýtě. Jde o obraz Nanebevzetí Panny Marie, který je součástí oltáře kostela sv. Vavřince.

Vyhledávání