„Přípravy k otevření okresní galerie se chýlí do konečného stadia. K vybraným exponátům z obrazárny zdejšího musea přibyl značný počet děl vynikajících malířů z majetku Národní a Krajské galerie. Instalaci provedl ředitel KG Dr. Jiří Řapek. Uspořádání přehlédli Dr. Červíček a prof. Ivan Bednář z ministerstva školství. Všichni byli nadšeni šťastnou volbou výstavních prostor, které pro tento účel byly získány, vzorným vybavením i výběrem obrazů a plastik. Zbývá již jen několik málo dní a okrení galerie bude otevřena.“ Článek tohoto znění vyšel 8. října 1957 v časopise Kujebák, který v té době prvním rokem vydával Dům osvěty Vysoké Mýto. K nahlédnutí je v badatelně Regionálního muzea, které má ve své sbírce několik jeho výtisků.
Ustavující schůze galerie se konala 23. října 1957 v kanceláři muzea a o tři dny později se uskutečnila první výstava. Ta byla instalována v nově opravené výstavní síni v bývalém vojenském kasinu, kterou galerii přidělil kulturní odbor městského národního výboru. V městské kronice čteme zápis, že výstavu trvalých exponátů okresní galerie od 26. 10. do 27. 11. 1957 navštívilo 434 dospělých, 108 studentů a 99 žáků, což je dohromady 641 lidí. Na vstupném se vybralo 519 Kčs a za katalogy 182 Kčs. Hned po té následovala další, tentokrát autorská, výstava akademických malířů Jana Jušky a Jana Rusňáka. Od 1. 12. do 27. 12. 1957 ji, podle archivních dokumentů, zhlédlo 661 dospělých, 8 vojáků, 243 studentů a 716 žáků. Celkem tedy 1 628 osob! Na vstupném se vybralo 1 090 Kčs a za katalogy 520 Kčs. Jan Juška pak byl v lednu 1958 okresním národním výborem pověřen vedením galerie. Kolem sebe však měl stále několik dobrovolníků, kteří se aktivně zapojovali do činnosti. Ke stávajícím členům výboru (Josef Šalda, Jaroslav Hošek, Jaroslav Klazar, Ferdinand Tichý, František Hyksa, Jan Hubáček, Václav Šafránek a Radovan Dvořák) přibyli v roce 1960 Zdeněk Moravec a Josef Abraham.
Historik Radovan Dvořák ve svých zápiscích k zahájení činnosti galerie poznamenává, že organizační potíže v souvislosti s vybavením výstavní síně panely, vytápěním, dozorem a údržbou místnosti byly poměrně snadno překonány. „Výbor galerie vstoupil v jednání s okresním archivem, který část svých sbírek deponoval v budově kasina, a dosáhl vyklizení malého salonku pro schůze a kancelář (1958), rozšíření výstavních prostorů o nové dvě místnosti (1959) a prostornější depozitář s přípravnou dílnou (1961),“ píše Dvořák.
Štukou vyzdobený reprezentativní sál (snímek ze sbírek Regionálního muzea Vysoké Mýto) však sloužil k pořádání výstav pouze do roku 1970, kdy bylo nařízeno budovu kasina vyklidit. Poslední expozice výtvarného umění zde byla k vidění na jaře 1970, kdy si návštěvníci prohlédli 66 sochařských kreseb a pastelů od rumunského výtvarníka George Aposta. Po té galerie přišla nejen o výstavní prostory, ale celé své zázemí. „Celá sbírka a výstavní vybavení bylo vykázáno do prostor staré budovy někdejšího soudu a radnice na náměstí. Pro galerii jedinečný komplex místností kasina byl přeměněn v bizarně panoptikální Muzeum slávy sovětských okupantů,“ vzpomíná historik Dvořák.
Po pauze, která trvala rok a půl, se v nevyhovujících prostorách soudu uskutečnily na podzim 1971 dvě výstavy, a to díla malíře Bohdana Kopeckého a přehlídka vítězných fotografií.
Pro čtyři nadcházející desetiletí se galerie zabydlela na staré poště. Neorenesančně dekorovaný sál vyzdobený secesními nástěnnými malbami Jana Doubka byl později pojmenovaný „Výstavní síň Jana Jušky“. Galerie sice získala reprezentativní prostory, ale potíže s umístěním sbírkového fondu přetrvávaly dlouhá léta. Depozit se několikrát stěhoval: sklep nové radnice, první poschodí staré pošty, sklep staré pošty, dům s pečovatelskou službou…
Po privatizaci staré pošty bylo město nuceno hledat pro galerii nové místo. Kvalitní zázemí pro svoji sbírku získala galerie v září 2014, kdy se po třiačtyřiceti letech opět vrátila do budovy někdejšího soudu a staré radnice. Po náročné rekonstrukci objektu, který sdílí společně s Turistickým informačním centrem a Muzeem českého karosářství, získala galerie nejen moderně vybavený depozitář, ale také prostorný výstavní sál, jež je důstojným místem pro pořádání výstav či koncertů vážné hudby.
Iveta Danko, kurátorka MG
